Anglie 2004

fotografie

Vladimíra Malíková, 8.F

V sobotu 6. listopadu jsme měli sraz u naší školy. Jako vždy jsme se o chvilku zpozdily díky nějakým žákům. Cesta na hranice byla docela krátká, potom pauza na zuby a šlo se “hajat.” Druhý den ráno okolo půl sedmé jsme stáli před francouzskou čerpací stanicí, kde byli otevřené jenom turecké záchody. Ti silnější vstoupili a bojácní radši jenom nahlíželi, poněvadž to byla pro ně hrůza tam vejít. Nakonec někdo usoudil, že bude lepší popojet o pár kilometrů dale a tam se v klidu probrat po rušné noci.

V osm hodin ráno jsme stáli v čtvrti Mon martre, kde začala naše celodenní cesta a prohlídka Paříže. Jako první známý turistický bod byl Sacré- Coeur (sádrové srdce). Je to nádherný kostel vybudovaný na vrcholu sádrového kopce (dříve se tam těžila sádra). Měli jsme takové štěstí, že jsme zhlédli ranní mši se vším všudy. Když jsme vyšli z kostela, nezapomněli jsme na dobré vychování a slušně se rozloučili “Au revoir.” Viděli jsme proslulý Moulin Rouge a hospůdku, která se jmenovala Catherine. Tam prý právě vzniklo slovo- bistro a rozšířilo se po celém světě. Procházíme se po bulváru, když tu uvidíme stanici metra. Adam, náš průvodce, šel koupit lístky a mi tu za chvíli vytváříme dolíčky. Když jsme zvládli nastoupit i vystoupit z metra, vydali jsme se k chloubě Paříže- Eifelovce (la tour Eiffel). Eiffelovka, dominanta Paříže se 666 schody, byla pro nás zdatné sportovce hračka. Výhled byl na to počasí neobvyklý. Dále jsme byli u Notre Dame, kde jsme take viděli “zlatou dlaždičku” – střed Francie. Rozchod jsme měli u Madame Pompadeur – kulturního sřediska. Ihned jsme se vydali ke stánkům se suvenýry a pořád jsme si nemohli vybrat. Výhodné podmínky trhovců se nám zalíbily, a tak jsme si nakoupili dárečky pro milovanou rodinu. Cestou jsme si vychutnávali francouzský přízvuk a take starobylou vůni Paříže po masu. To proto, že jsme šli kolem bývalého msaného trhu, kterému se říká “Pupek Paříže”. Jako poslední místo jsme navštívili Louvre, francouzské muzeum, kde je nejvíce obrazů v Evropě, možná i na celém světě. Na projití celého muzea by vám nestačil prý ani týden, tak je to prý velké. Hodně se nám chtělo na záchod, a proto jsme navštívili v Louvre i záchody. Ženské záchody byly jako vždy přeplněné dámami, čekajícími vykonat svoji potřebu. Cestou k autobusu jsme prošli malým vítězným obloukem a zdálky jsme viděli Eiffelovu věž. Na place de la Concorde se tyčil obelisk z Egypta, který při 1. světové válce ukradli francouzští vojáci. Obelisky jsou jenom tři na světě: v Londýně, v New Yorku a právě i v Paříži. Nastupovali jsme do autobusu a vzpomínali jsme na zážitky prožité v Paříži. Cestou po Chansez lisez jsme viděli Vítězný oblouk (l´arc de la triumf).Potom jsme řekli Paříži “Au revoir” a jeli jsme dále do Calais a odtud na trajekt a “hurá” do Anglie.

První cesty směřovaly do Londýna, hlavního města Anglie. Navštívili jsme Greenwitch, šlápli jsme si na nultý poledník a šlo se dál. U lodě Cutty Shark jsme udělali pár snímků a rychle jsme se přesunuli na stanici metra. Po velmi zdlouhavé cestě jsme tu konečně stáli. Stáli jsme před nejvyhledávanější turistickou atrakcí- Tower of London a London Bridge. Samozřejmě nechybělo foto na památku. Nejvíce jsme se ale těšili na London Dungeons- Londýnské podsvětí. Atrakce byly bezvadné, historie Londýna zde byla vykládána formou zábavy a různých scének, videí i strašidelných kousků. Nejlepší byl tunel, který, jak se zdálo se s vámi točil dokola. Nakupování jako vždy nesmělo chybět. Cestou zpět do Greenwich metrem jsme pokukovali po docela pěkném černochovi s obrovitánskou pusou. Edita řekla, že by jí muesli popíchat alespoň čtyři vosy, aby měla tak velkou pusu. Nikdy jsem neviděla, tak velkou dopravní zácpu v Londýně. Do hostitelských rodin do Eastbourne jsme dojeli okolo deváté hodiny večer. Tam čekala koordinátorka a přidělovala dětem rodiny. Pro nás si přijeli jako vždy poslední. Vivien (naše host- mama) byla velmi sympatická. Její manžel Roger je učitelem umění, ona učí pomalu se učící děti. Mají tři dcery- Claudia, Ruby, Kay. Jelikož jsme přijeli pozdě, tak jsme je ani neviděli. Chvíli jsme si povídali, ale pak nás přemohla únava a šli jsme se lehnout.

Ráno v úterý jsme dostali teplé croissanty a džus. Když už konečně nastoupili všechny děti do autobusu, mohli jsme vyrazit do školy. Tam jsme psali test, podle kterého nás rozdělili do skupin- D. Po škole jsme jeli do Hasting. Zde vzniklo první anglické námořnictvo. Navštívili jsme pašerácké jeskyně- Smuggler´ caves a Underwater world. V rodině na nás čekaly teplé těstoviny, salát zalitý olivovým olejem a křupavá bageta. Samozřejmě pro lepší dojem nesměly chybět svíčky. Potom jsme si vyprávěli o našem stráveném dni. Večer jsme si s Kristýnou povídali a šli spát okolo desáté.

Po vyzvednutí všech na předem určeném místě, jsme jeli do Kings school. Tam na nás čekali lektoři – Tony, Hilary, Liz a Sue. Ve škole jsme se samozřejmě snažili zlepšit svoji angličtinu. Dnes jsme podnikli výlet na Bílé útey (White Cliffs). Docela dost tam foukalo, ale to nám nevadilo, protože jsme měli všichni čepice. Měli jsme ještě hodně času, a tak jsme jeli nakupovat do centra Eastbourne a pak na místní, dnes už zábavní molo. Doma jsme se najedli a šly jsme s Viv na Kay´s taneční hodinu. Bylo to docela dobré. S Kristýnou jsme jim navrhly, že jim něco zatancujeme. Lektorka souhlasila, tak jsme tedy začaly. Myslím, že se jim naše kreace dost líbila. Potom nám ukázali zase jejich tanečky a šlo se domů.

Ve čtvrtek jsme dostali k snídani cornflakes a džus. Ve škole jsme uctili památku zemřelých, bojujících v 1. a 2. světové válce. Stoupli jsme si a dvě minutu mlčeli. S Hilary jsme dělali scénka o ukradených korunovačních klenotech. V jednu hodinu jsme seděli v autobuse a jeli směrem Hever castle. Cesta byla poměrně dlouhá, ale stálo to zato. Když jsme přijeli a uviděli takový malinký hrad, říkali jsme si jaká to bude nuda, ale bylo to právě naopak. Museum voskových figurín, mučící nástroje, Jindřich VIII., to vše nás zaujalo. Potom jsme take prošli Italskou zahradou, kde jsme se hledali v bludišti. Já jsem si moc chtěla vzít prospekt o hradu ve francouzštině. Šla jsem tam slušně zajklepala a samozřejmě jsem nezapomněla pochválit krásnou expozici. Ještě před odjezdem jsme si byli nakoupit suvenýry. Dnes večer jsme měli k večeři pizzu, bylo to opravdu dobré. Kay šla na Hallowen za ďábla. Samozřejmě nemohlo chybět dobré nalíčení. Mladší sestra chtěla jít take a tak jí Kristýna namalovala na obličej motýlka. Vypadalo to velice roztomile. Potom všechno zdokumentovali a šli jsme psát tento úkol.

Vladimíra Malíková, 8.F